Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

Ahojte kamarádi...
včera (úterý): Je ráno, 5:10, budík si ze mne dělá srandu, prý že musím na šichtu. Rozlepuji jedno oko, pak druhé, dávám nohy na zem, jaxi mi v železo ztuhly, pomaloučku absolvuji kdysi zažité kolečko (vyčúrat, zuby, hřeben, hodit na sebe triko a kraťasy, sváču do kapsy, na hlavu přilbu, zamykám dveře...) , nasedám na kolo, právě vstává sluníčko, zatlačím do pedálu, mno, moc to nejde, ale nakonec jo, jo, jede to, ale dře to. Dnes mne čeká jen a pouze 10,5 km, do práce. A práce. Co to je těch 10,5 km proti předchozím deseti dnům, kdy jsem sice nejel do továrny, ale s vyhlídkou vyprahlé přírody, lepícího se asfaltu, potem, jež se řine i do řitní jamky (a pálí jak šlak), a ... chtěl jsem napsat, že s vyhlídkou příjemných koupelí podél každodenních tras, ale všude, ať v rybnících všude kolem , tak i v Sázavě, Berounce, Vltavě, na Slapech nebo Dalešické přehradě, všude natekla hrašočka, voda nikde (viník asi Babiš). Ano, už to máme za sebou, krásných 909 km, s přáteli, s kolem, i nějaký ten kopec fuňák byl, makali jsme cestičkami zapadlých českých či moravských vesniček, večerní posezení v hospůdce či u ohýnku bylo taky fajn, ... já vím , nemělo to chybu.
dnes (středa): Dneska to už bylo se vstáváním lepší, i ta cesta do továrny byla pohodovější. Z kapsy vytahuji paměťovou kartu, z ní vytahuji pár fotek, .. a ty vám posílám. A ať jste s námi byli či nebyli (vaše škoda), vězte, že bylo moc fajn. Bohužel , bylo.
Díky vám všem spolucestujícím, za spousty zážitků, za poznání, za vše... a uvidím, co se narodí v mé kebulce na příští rok. Nebo Pavlovi (Géčkovi), jež by mohl jako mladý kluk přebrat otěže vůdcovství VLKtouru. Mno, ještě ho asi přemluvím, ať mi to na rok nechá...
Zdraví Vlk
Kategorie: rodina-přátelé
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2018
  • 78 zobrazení
  • 0
  • 00
Prodloužený víkend na sv. Václava trávíme v Jeseníkách. Pronajali jsme si pěknou chatičku „U sněženky“ v Hynčicích, na úpatí Králického Sněžníku, hory, kde pramení nejdelší řeka Moravy. A především tam máme namířeno. Počasí nám přeje, tedy hurá za poznáním.
Cestou do Hynčic se zastavujeme v Bruntále na zámku, projdeme po náměstí a v pivovárku Hasičárna naplníme bříška. Večer stihneme kromě ubytování trochu se porozhlédnout po Hynčicích, tedy přesněji kolem chalup a chat zdejšího lyžařského střediska. Hned další den vyrážíme zkontrolovat, jestli nevyschl pramen Moravy, jestli neodešlo slůně do teplejších krajin a jestli ten Sněžník stojí tam kde podle GPS stát má. Nevyschl, neodešlo, stojí tam kde má. A má výšku 1424 m n.m.. A na jeho úpatí, časně ráno, ještě než se vyrojily davy turistů, troubili jeleni. Říje byla v plném proudu. Druhý den se jedeme porozhlédnout po rozhlednách (stabilní cíle našich výletů). Stačíme navštívit jen jednu, na Křížové hoře. Proč jen jednu? Protože v okolí bylo tolik hub, že by bylo škoda je nesbírat. Stihli jsme ale navštívit i klášter Hedeč (tyčící se nad městem Králíky). Večer je pak ve znamení čištění a sušení hříbků. V odjezdový den máme namířeno na Rejvíz (navštívit Mechové jezírko) a do hornického skanzenu Zlatorudné mlýny (u Zlatých Hor). A zase můžu konstatovat – takový fajný výletek to byl.
Kategorie: rodina-přátelé
více  Zavřít popis alba 
  • září 2017
  • 78 zobrazení
  • 0
  • 00
Včerejším dnem jsme se přehoupli do druhé půle našeho cestování. Pět uplynulých dnů v sedle kola je cítit, svaly na nohou v železo tuhnou, i když zatím nebyly žádné kopečky – tedy ne takové, na jaké jsme byli zvyklí z minulých treků. Ale „vo to gou“, vždyť tento ročník je o poznávání a pohodičce. Dnešním dnem se taky začínáme pomaloučku přibližovat k domovu. Pokračujeme na severovýchod do Loun, pak se loučíme s chmelnicemi (s tím, že víme, že chmelu se urodilo dost a piva nepochybí....) a vjíždíme do Českého středohoří, s rozlohou téměř 1300 km čtverečních, které vznikly před téměř 5ti miliony lety díky sopečné činnosti, proto cca 65% hornin tvoří břidlice. Přes Milešov dále pokračujeme do Třebenic, kde se ukládáme k spánku. Další den se definitivně točíme na východ. A začíná neskutečná rovina povodí Labe, jen tu a tam zpestřená „kopečkem krtčí hlíny“. Nesmíme se nezastavit v Terezíně i ve vodáckém a veslařském areálu v Račicích, kde za pár dní vypukne mistrovství světa (bude se zlatit?). V Mělníku opět spíme 2x. Abychom mohli jeden den věnovat poznání Kokořínska, okolí Máchova jezera a Bezdězu. Zvláště Kokořínsko v nás zanechalo krásné vzpomínky, jízda mezi skalami ponořenými v hlubokých lesích byla lahůdka. Poslední den vyrážíme z Mělníka přes Vrázovou vyhlídku - kousek pod námi je soutok Labe a Vltavy, Vrázova vyhlídka je jediný kopeček dnešní etapy, pak byly kopečky jen přes mosty. Kopírujeme tok Vltavy, cyklostezka č. 2 vede přes Veltrusy a Kralupy n.V. až do ... abychom naší cestu po 9ti dnech a asi 730 km zakončili v Praze na hlaváku. A abychom nepodváděli, vrchařské prémie na 837 m vysokou Milešovku (tzv. Hromová hora, udeří tam prý nejvíce blesků na území Česka, prvenství má i jako největrněší hora) a Říp (Co Mohamedu Mekka, to Čechu Říp) byly povinné a výzvou zároveň. Zkrátka, kdo nebyl na kole na Řípu jakoby nebyl. Musím poznamenat, že celou cestu jsme neměli žádnou mimořádnou událost, snad jen tři defekty (nepočítám při vjezdu do Prahy, bo tam Petr píchal ostošest, asi přejel ježka, ani na pivánko neměl čas), nepršelo, teplota na cestování příjemná a navigace „Pavel Géčko“ fungovala bezchybně. Cukrlátkem pak byl návrat zdravého jádra „beskydských divočáků“ -tři bikerů – domů, Ti si prodloužili trasu na kole o 3 dny a 400 km a dojeli až do frýdecko-místeckého cíle „U žida“, vzdáleného od startovní čáry 1135 km. A zhodnocení? Tož, takový pěkný, opravdu pěkný výletek to byl.
Kategorie: rodina-přátelé
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2017
  • 103 zobrazení
  • 0
  • 00
Ani se nechce věřit, že se na kole trápíme už 11 let v téměř nezměněné sestavě, v sestavě „Beskydských divočáků“. A nechce se věřit, že máme letošní velkou cestu po rodné hroudě za sebou. Tentokráte nás 9 chlapců a 3 děvčata, v součtu a průměru nad pubertální padesátkou. Startovní čára byla na hlaváku v Praze v sobotu kolem desáté, ale předcházel tomu nočně-ranní kolopřesun části manšaftu z FM do Svinova, a to za deštíčku podporovaného (nepříjemnou) bouřkou. Z Prahy makáme na jih (Amerika, Karlštejn, Příbram) v příšerném protivětru. Další den věnujeme Brdům (bývalý vojenský prostor), jedeme nalehko a výletku si užíváme. To proto, že první i druhou noc máme na stejném místě, v příbramském domově mládeže. Pak se točíme na západ (k Berounce) nesmíme se nezastavit u bydliště legendárního Oty Pavla i ve vodácké hospůdce U rozvědčíka. A Berounka, kterou jsem splul mnohokrát a znám ji jen z pohledu hladiny plus cca do 2 metrů, je nezvykle prázdná, za celou dobu vidím snad tři – čtyři lodě. Od Berounky se začínáme vzdalovat u Křivoklátu a pokračujeme na Lány. Brána u zámku je zavřená, Ovčáček s námi nechce prohodit slovo, proto zajíždíme na hřbitov poklonit se tatíčkovi Masarykovi. Další den pokračujeme ještě více na západ, přes Krušovice do Žatce. Počasí stále přeje a my se začínáme „brodit“ mezi lány zeleného zlata, toho nejkvalitnějšího žateckého chmele. A jsme v městě chmele, Žatci. Zde máme zajištěn nocleh opět na dvě noci, ve sportovní hale na břehu Ohře. Proto další den můžeme cestovat znovu nalehko. Poznáváme Nechranickou přehradu, Kadaň, zámeckou oboru Krásný Dvůr (točil se zde jeden z dílů Básníků i mnoho pohádek, nesmíme se nezastavit v Blšanech - okouknout kdysi prvoligový fotbalový stadion, v současné době v konkurzu. .... pokračováni příště, protože je moc vzpomínek a moc fotek.
Kategorie: rodina-přátelé
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2017
  • 124 zobrazení
  • 0
  • 00
Adrenalinový sportů a činností je moc. Let balónem patří mezi ty příjemnější. No a já byl tentokráte u jeho startu, na letišti v Bahně. Přípravy a start zaznamenávám celý, škoda ale, že přistání bylo až někde mooooc daleko, za Ostravou, tam bych nestíhal ... chtělo by to někdy vyzkoušet.
Kategorie: rodina-přátelé
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2017
  • 31 zobrazení
  • 0
  • 00
Nesmí se zapomínat na pěší turistiku, zvláště když se po cestě můžete nacpat... v tomto případě borůvkami. Neteřinky mne nemusely ale vůůůbec , vůbec přemlouvat: Strejdo, zajdi s námi na Lysánku. Tak jsme šli. V sobotu ráno busem na Zlatník a pěškobusem pak na vrcholek vysoký 1323 m. Cestou tam je borůvek až modro, jazyky máme jako čerti. Nahoře to jistí dobrá polívčička, krásné výhledy, lidí je ale jak máku. Kocháme se u hladícího bodu, taky děvčatům rozdávám rady, který je který kopec. Bo kdo je místí, musí to znát...
Kategorie: rodina-přátelé
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2017
  • 34 zobrazení
  • 0
  • 00
Prodloužený víkend na kole západně od Moravského krasu dával tušit prožití krásných zážitků. Že to bude kraj s kopečky nahoru a dolů, s nastoupanými metry jakoby jsem jel na naší Lysánku, jsem ale netušil.
Listnaté lesy, pole, úzké asfaltky snad stokrát zalepené bochánkem černé směsi, vesničky v dolinách (snad jen Unín je na kopečku), baráčky malé a starší, ale i nové a trochu větší, fajn lidi, relativně dost zámků, pivovárků, jen jsem si uvědomil, že jsem neviděl jediného zajíce nebo srnu. Za tři dny jsme zvládli, my „beskydští divočáci“, ujet téměř 200 km a poznat Černou Horu (se známým pivovárkem), nádvoří zámků v Rájci-Jestřebí, Letovicích a Kunštátě, hrad Pernštejn, klášter Porta Coeli, taky Boskovice, Veverskou Bitýšku a Tišnov, ... a mnoho dalších zajímavých míst. Mno, zase musím dodat, že to byl fajný výletek.
Kategorie: rodina-přátelé
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2017
  • 69 zobrazení
  • 0
  • 00
Prodloužený květnový víkend trávím se svými přáteli (a samozřejmě s mou lepší polovičkou) na jihu Moravy, mezi vinaři, vinicemi a rozhlednami. Na Pálavě jsem vlastně ještě nikdy nebyl, v Lednici už moc dávno, v balírně čaje Sonnentor (Čejkovice) taky ne, zato na Kraví hoře ano (Bořetice). A v Pavlově je nové moderní muzeum s vykopávkami, tzv. archeopark. A když k tomu připočteme posezení u dobrého vínečka, procházky mezi vinicemi a krásné počasí, není si na co stěžovat, snad jen na to, že to tak rychle uteklo.Tož, mrkněte na pár fotek z našeho výletku.
Kategorie: rodina-přátelé
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2017
  • 86 zobrazení
  • 0
  • 00
Letošní jaro je chladné, uplakané, nejso tři dny aby nepršelo, případně nesněžilo. A my jedeme na dny čtyři, tedy jeden den bude určitěš hnusně. Vyrážíme v pátek 28.4., prší, je zima, psa by nevyhnal. Na Čeladné nás zahřeje polívka v hostinci Kněhyně a pak stoupák na Lhotskou. Ščije. 0 st.C. Po krajích cesty sníh. Sjezd na Mezivodí hnusný, chladný, ale to ještě není nejhorší, horší to je při sjezdíku z Bumbálky. Základnu máme na Celnici, pod Kasárnami. Večer bumbáme čajík (s rumíkem), pivčo, vše za podpory tepla z krbu. Je fajně. Jdeme spát daleko po půlnoci. Další dny navštěvujeme centrum Karlovic, muzeum, vyjíždíme na Soláň i rozhlednu Miloňova. Taky vyjíždíme na Kasárna, odtud cca 20 km pohodový výletek pěšmo po hřebeni Javorníku. V pondělí, na 1. máje, je chladno, ale jasno. Vyrážíme na Třeštík, pokračujeme přes Bílou na St.Hamry, kolem Šancí až ... až domů. Nakonec to byl fajný výletek ... nikdo z 26 lidiček, kteří tento křest ohněm podstoupili, si nestěžoval, ba naopak, bude na co vzpomínat. A kdo s námi nejel, jeho škoda. A mimochodem, byl to 11. ročník. A při dvanáctce se prý končí. Uvidíme.
Kategorie: rodina-přátelé
více  Zavřít popis alba 
  • jaro 2017
  • 114 zobrazení
  • 0
  • 00
Jednou to muselo přijít... a přišlo, 22. dubna 2017. Časový sled událostí tohoto slavnostního dne je vždy stejný a i u nás tomu nebylo jinak. A teď už k nám chodí (oba) jen na návštěvu.
Kategorie: rodina-přátelé
více  Zavřít popis alba 
  • 22.4.2017
  • 123 zobrazení
  • 0
  • 00
Když je člověk starší a unavený, tak je třeba relaxovat. Když relaxace, tak v lázních. A když lázně, tak Luhačovice. Jenže já se starší a unavený necítím ...
Volný den na sv. Václava to rozhodl – tento týden budu relaxovat a léčit bolavé klouby, vždyť už mám najeto 6 tis. km a nachozeno mnoho kroků. Víkend před Václavem si zvykám na pohodičku, zklidňuji. V pondělí pak vyrážím(e) směr Velké Karlovice, podívat se na skutečné kulisy k TV seriálu Doktor Martin. Pak přes Vizovice (samozřejmě zde zastavujeme, v zámecké kavárně je výtečná kávička) upalujeme do Harmonie, střediska v Luhačovicích, na západním svahu mezi lázněmi a přehradou. Relax začíná ... Vincentku překládám pivánkem, lázeňským oplatkem, Jubilejním pramenem, Aloiskou či kávou, bazénkem a procházkami kolem přehrady nebo do blízkého okolí, masáži a inhalací, samozřejmě dobrou večeří a snad ještě lepší snídani. Mno, člověk aby se z toho nepos.al.
Tak se vracím po čtyřech dnech jaxi mladší, plný elánu. V hlavě prošel restart a uvolnění místa na další plány. O nich a případně o jejich realizaci ale příště...
Kategorie: rodina-přátelé
více  Zavřít popis alba 
  • září 2016
  • 79 zobrazení
  • 0
  • 00
Chtěl bych říci, že Česko a Slovensko mám procestované křížem krážem, přesto jsou bílá místa, která rád navštívím. Jedno z nich je Českomoravská vrchovina, ohraničena Svitavami, Žďárem nad Sázavou, HavlBrodem a Pardubicemi. Proto taky Hlinsko vyhrává jako ideální místo pro ubytování, odtud je to jen kousek do Toulovcových Maštalí, do skanzenu Vysočina – Veselý Kopec, do muzea Botany Skuteč, vypálených Ležáků, soukromého zámku v Nových Hradech, hned vedle zámku je pak první muzeum cyklistiky. A nesmím zapomenout na nádherné údolí řeky Doubravy (mezi Bílkem a Chotěboří i na samotné Hlinsko se skanzenem Betlém. Tak tam jsme byli, prochodili, pojezdili na kole, zkrátka, poznávali nepoznané.
Kategorie: rodina-přátelé
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2016
  • 62 zobrazení
  • 1
  • 00
Celou bývalou Československou republiku jsme (Beskydští divočáci) na kole objeli, ale chyběla nám ta hranice nejblíže nám, která právě to Česko...Slovensko rozděluje. Startovní čára byla na Hrčavě (samozřejmě na Trojmezí) v pondělí ráno, cíl na Tromezí u soutoku řek Dyje a Morava ve čtvrtek odpoledne. Na hrčavský start vyjíždíme o den dříve, v nedělních odpoledních hodinách, přes Slavíč, avšak při sjezdu do Lomné se mi podařilo zničit přední ráfek (ohol sa, na kameňu...), takže nezbylo než jednat ... a natrefili jsme , kde jinde než v hospodě (v Mostech, U Šťura), na dobrého člověka, který mi za malinkou úplatu věnoval celé přední kolo ze svého staršího velocipédu. Mno, zapili jsme to hned, aj jsme si potykali, já poděkoval (a děkuju ešče raz...) a hurá na Hrčavu, na start. Hned po startu jsem měl eminentní zájem navštívit památník posledního vlka v Beskydech (no, byla to šichta, v blátě a vodě... ale našli jsme to). Pak makáme střídavě přímo po hranici, střídavě po SK nebo CZ cestičkách a stezkách, přes Jablunkovský průsmyk, Korňu, Kmínek, Bumbálku, Semešnou, Kasárna, Velký a Malý Javorník, Kohútku, Šerklavu, Pulčín, Francovou Lhotu, Brumov, Bánov, Vrbovce, Skalicu, Hodonín a Lanžhot, až jsme dorazili do vytouženého cíle. A pak za dva dny hurá po vlastních až domů ... teď už jsme to brali i po nudných rovinách kolem Moravy a Bečvy (St. Město, Kroměříž, Přerov, Hranice, N. Jičín...). Bratru, při 612 km cítím teplo domova, pořádnou sprchu a dlabanec. Ale ten sedmidenní trek stál opravdu za to, i přes ty útrapy středečního deště nebo nezapomenutelného blátíčka u Mikulčic.
Kategorie: rodina-přátelé
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2016
  • 91 zobrazení
  • 1
  • 00
... zkrátka, to se musí zažít, to se musí vidět ... takže neváhejte a vyražte tam taky ... je tam levně, krásně, teplo, příjemní lidé, nekousající psi... jako v ráji. Jen mne jaxi bolí týden nohy. Že by mi to kolo nedělalo dobře?
Kategorie: rodina-přátelé
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2016
  • 89 zobrazení
  • 0
  • 00
Kategorie: rodina-přátelé
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2016
  • 71 zobrazení
  • 0
  • 00
Tak jsem byl v Bosně v Sarajevu, Mostaru, Konjici, Blagaji, ale vlastně více v horách, v neznámých vesničkách, kam čert může jen s omezením (díky zaminovaným místům, kde ani čert nemůže), jak jinak než na kole. A se svými přáteli, „beskydskými divočáky“, podporovanými CK Alpinou s busem a výborným průvodcem Pavlem Vrbíkem (známe se už z Albánie). V Sarajevu samozřejmě kola nemáme – zde se projedeme českou tramvají, pěškobusem navštěvujeme centrum města, taky místo, kde nám zastřelili Ferdinanda, na obrovském hřbitově nad městem přemýšlíme nad nesmyslností války z let 1992-5, taky navštěvujeme pivnici přímo v pivovaru Sarajevskoje, odkud je jen kousek k naší ambasádě (snad jí nebudeme potřebovat...). Stopy po válce jsou patrné téměř na každém kroku, ve městech i na vesnicích nebo samotách, ...vypálené baráky, postřílené zdi domů, časté výzvy nevstupovat, zaminováno. Jsem zvědavý na olympijský areál (v pohoří Bjelašnica, hned nad Sarajevem, ve výšce asi 1200 m n.m.), kde pod sjezdovkami poprvé vybalujeme kola a kde začínáme hltat první kilometry. Cestou značně kamenitou, samá serpentina, ale taky úseky přímo kochací. Nádherný pohled od horní stanice lanovky olympijské sjezdovky ...lanovka bez lana, na stanici mnoho stop po střelbě, taky dvě díry po (asi) raketě ... proč tady? Napadá mne ... postav si nádherný areál zimních sportů, pak to rozstřílej, znič, ostatní zaminuj ... a nemáš nic, jen vzpomínky. Nám, vlčákům (druhý název beskydských divočáků, vlastně ho vymysleli alpiňáci) taky zůstávají vzpomínky, ale moc pěkné. Náročná stoupání, někdy i 20 km dlouhé sjezdy, nádherné výhledy do kaňónu Rakitnica se stejnojmennou řekou i po okolních horách, vesnice ze 17. století Lukomir, mešity i kostely, muslimové, pravoslavní i křesťané, teplo až horko, v závěru taky zima, blesky a déšť. Nejde vše na tak malém prostoru popsat. Ale musím uznat ... bylo to moc fajn, i díky výtečným spolucestujícím z Boskovic, Plzně, Brna i z pod Tater, nebo i vzdálených Němec ... a já vlastně ani nevím odkud ešče. Šák se pokochejte několika obrázky. (Je těch fotek trochu více, tak jsem to nandal do tří složek.)
Sčot: 6 dnů na kole, cca 340 km, nejvyšší dosažená výška 2055 m n.m., nejnižší 0 m n.m., 5987 nastoupaných metrů, cesty převážně šutr a lesní, příkopy a blízké okolí cest často zaminované, spaní 1x stan, 1x postel, zbytek karimatka a hvězdy nad hlavou... a potkali jsme asi 4956 ovcí (nebo to bylo 4957 ? ...)
Kategorie: rodina-přátelé
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2016
  • 113 zobrazení
  • 0
  • 00
Rozhodnutí poznat nepoznané v kraji plného vína a pokořit další evropskou metropoli, a to vše na kole a se svými přáteli, se ukázalo jako šťastná myšlenka, která se stala skutkem. Nyní můžeme jen vzpomínat. V oblasti ohraničené Čejkovicemi, Dolními Bojanovicemi, Velkými Bílovicemi a Pálavou najíždíme mezi vinicemi a sklepy téměř 100 km. Opravdu balzámek na nervy i duši, i díky nádherně cyklistickému počasí. Na skok pak auty zajíždíme do slovenské Devínské Nové Vsi, tam necháváme auta a nasedáme na bicykly. Po téměř nenakloněné rovině cyklostezky vedoucí po levém břehu Dunaje jedeme poznat, jak se žije u našich bratrů na Slovensku, v Bratislavě. Zastavujeme se i u soutoku Moravy s rozvodněným Dunajem a absolvujeme pěší výlet na známý Devín. Večery samozřejmě trávíme se sklenkou výtečného vínečka. A na cestách jsem pořídil hodně obrazového materiálu, tak se pokochejte se mnou...
Celou tuto akci hodnotím jako povedené soustředění a regeneraci sil před hlavní naší události – putováním po Bosně a Hercegovině (samozřejmě na kole). Ale o tom až příště. Vlk
Kategorie: rodina-přátelé
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2016
  • 131 zobrazení
  • 0
  • 00
Jo, jo, tak nám to ta partyja stárne, pomalu nezavadíš o mladšího než padesátníka (mno, výjimka se ještě najde). Tento víkend jsme oslavili příchod dalšího člena do klubu padesátníků. Papání výtečné, gulášek se správným řízem, sladkosti sladké jak mají být, téměř čtyři vypité soudky Kohouta, i nějaká řízená sranda byla.
Pavlíku, ještě jednou přeji moc zdravíčka, štěstíčka, elánu a dlouhé roky v přírodě, ať na kole, na běžkách, na vodě či pěšky, a ať ti i to pivánko chutná.
Zde je sto fotek z té sobotní slávy. Vlk
Kategorie: rodina-přátelé
více  Zavřít popis alba 
  • 28.5.2016
  • 113 zobrazení
  • 0
  • 00
V sobotu 21. 5. 2016 Ostrava ožila zajímavou akcí - turnajem v zápasech, převážně ve stylu MMA. Debut 2x3 min + 2 min extra round měl i Tom a sehrál ho do vítězného konce. Takže Tome, přijmi touto cestou gratulaci. Ale po pravdě řečeno, tento sport není zrovna mým šálkem kávy a nechat se otloukat mne moc nebere. Přeci jen jsem o nějaký ten pátek starší a líbí se mi trochu zasportovat (turistika, kolo) a pak se kochat přírodou a užívat si života.
Doufám, že nebude stvořiteli fotek vadit odkaz na http://tomasbohdal.cz/den-bojovniku-18-bad-blood/ , kde je více obrázků (a moc krásných, řekl bych od profesionála).
Kategorie: rodina-přátelé
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2016
  • 83 zobrazení
  • 0
  • 00
Přelom dubna a května počasí nic moc, ráno teploty kolem nuly, déšť, zkrátka téměř psa by nevyhnal. Ale v pátek 6.5., tj. kdy vyrážíme na tradiční cyklovýlet, je nebe jako vymalované a stejné to bude po všechny tři dny na cestách (jak jinak než když se jede s Vlk-tourem). Tentokráte nejedeme daleko, „jen“ na Štramberk (o víkendu tam je pouť), ale my si cestu nějak prodloužíme, zkrátka budeme poznávat rodnou hroudu a podíváme se na místa, která jsou pro nás hodně blízko, proto raději poznáváme 3x Dubrovník nebo Makarskou. Ale k věci ... postupně navštěvujeme Travertinové kaskády v Tiché, prozkoumáváme Červený kámen nad Kopřivnicí, skupina trhanů výškových metrů navíc zajíždí na Horečky a Velký Javorník. A večer fandíme našim hokejistům na MS (dali Rusákům pořádně na frak) ve štramberském pivovárku. Druhý den pohodovou jízdu navštěvujeme památník Fr. Palackého v Hodslavicích, Zrzavku u Hostašovic, Polštářové lávy ve Straníku, Pikritový lom u Straníku, Pikritové mandlovce u Kojetína, nemůžeme vynechat hradní věž hradu Starý Jičín. A večer opět fandíme našim, ale tentokráte v hotýlku Šipka. Návratový den vybíháme na Bílou horu (rozhledna) a Trúbu, pak osedláváme oře a zastavujeme se v Kopřivnici v soukromém AutoMoto muzeu, v Příboře pak v rodném domě Sigmunda Freuda a zahradách zdejšího piaristického kláštera. A dojezd přes Skotnicu, Brušperk a Stařič je jen sladkou tečkou krásného víkendku. Ještě jsme nebyli v cíli a už se mne spolucestovatelé ptali, kde pojedeme příští rok ... mno, nechte se překvapit...
Kategorie: rodina-přátelé
více  Zavřít popis alba 
  • leden až květen 2016
  • 106 zobrazení
  • 0
  • 00
Akce : Ostatky, nebo nám více známý masopust. Místo: Hrčava. Datum: první únorová sobota 2016.
Tož jedém za kultúrou. Nejprve první šok ... u nás doma jaro, tu krásná zima (váhám, jestli jsem to s tím lehčím oblečením nepřehnal). Druhý šok... ráno na hřišti ani stáneček, ani človíčka. U hospody tři špinaví chlopi lopali pivčo, tož kluci... dneska ste masopust zrušili? Ne, ne, zajdidě nahoru, ke kostelu, už tam bravka pařa. Začátek v poledne, teď je teprve devět! Balvan mi spadl ze srdce ... šák jsem chtěl nejprve na Trojmezí. Víš, jakou má Trojmezí výhodu? Když stojíš nad ním, tak vždy jedna noha v Česku, druhá v Polsku, ale Slovensko nic. Když se trochu otočíš, tak jedna noha na Slovensku, jedna v Polsku a v Česku zase nic. To pomože paduťi na čtyři - jedná noha v Česku, druhá na Slovakach a jednu ruku opíráš o Polsko. No a druhú ruku? ... Tou se možeš klidně škrabať aj v pr... nebo utírat zasnoplený nos. No a po procházce hurá za kultúrou a na chleba se škvarkama a cibulú. A podívat se, jak ty ostatky na té Hrčavě vypadají...
Kategorie: rodina-přátelé
více  Zavřít popis alba 
  • únor 2016
  • 88 zobrazení
  • 0
  • 00
Snad po půl roce si obouvám pohorky, na záda (to ještě svěže, u vrcholu už ale trpím) vyhazuji přetěžkou krosnu naplněnou vším potřebným, abych vydržel přenocovat téměř na vrcholku Smrku a při tom nezmrznul, neumřel hlady a netrpěl žízní. Ranní Místek je ponořený do inverzní špíny, na nádraží se pro mlhu téměř nemůžeme s dalšími 12-ti spolubojovníky najít, ale rosnička slibuje krááásně, takže úsměv na líci nesmí chybět. Z Ostravice makáme (a se mnou 12 dalších, kteří slíbili odhánět ode mne medvědy a vlky) po červené k metě 1276. Na druhé nejvyšší hoře Moravskoslezských Beskyd si užíváme krásného podzimního odpoledne, kocháme se výhledy do okolí, popíjíme svařáček. Ne, na vrcholku hospůdka opravdu není, vše ze zdrojů vynesených na bolavých zádech organizátora akce, Karla. Před večerem sestupujeme kousek níže, na Hubertku. Rychle nasekat dřevo, zapálit oheň v kamnech, vybalit spacáky, uvařit kafíčko, pofoukat namožená ramena ...taky u ohně venku zvládáme opéct buřta a spálit červa ohnivými vodami všech značek. Já mezitím běžím zpět k vrcholu a pořizují snímky zapadajícího sluníčka, vždyť obrazový důkaz musí být. A večer, v příjemně vytopené místnůstce, vzpomínáme na historky ze společných i sólo cest uskutečněných v tomto roce a spřádáme plány na rok příští. Oči se klíží, svíčky dohořívají, venku hučí vítr. Ráno je větrno a lesem se honí mraky, v chatě se ale ještě život neprobudil. Beru do rukou foták a opět vybíhám kousek výše, protože kolem chaty je vysoký les a i kdyby nebyla mlha, tak tu stejně není vidět. Základnu pro focení si volím ještě před východem sluníčka (aspoň si to myslím – není ho vidět) v polomu mezi chatou a vrcholem a po každém stisknutí spouště měním stanoviště, to abych zmátl případné predátory lačnící po dobré snídani. Jasně že kecám, jaké by to byly obrázky z jednoho stanoviště... . Mraky se valí, někdy se objevuje modrá obloha, někdy sluníčko prosvítá řídkým mrakem a vytváří na obloze něco jako ohnivá koule nebo hořící mrak. Po téměř hodinovém pobíhání sem a tam a čekání na ten správný okamžik mačkání spouště sestupuji k chatě, ohřívám se u kamen a snídám, pak kafíčko, nějaká ta historka, sranda, pulečka ... však to znáte. V poledne zvon udeřil a my opouštíme chatu a sestupujeme do nejrozlehlejší obce v Moravskoslezském kraji. Za námi je zase jeden krásně strávený víkendek.
Kategorie: rodina-přátelé
více  Zavřít popis alba 
  • 1.11.2015
  • 94 zobrazení
  • 0
  • 00
Je poslední srpnový pátek roku 2015. Rosnička na dnešek hlásí jasno a odpolední teploty atakující hodnoty vysoko nad 30 stupňů (jakoby v posledním měsíci bylo něco jiného...). Po ranním kafíčku sedáme do aut a vyrážíme směr Ostrava, přesněji Dolní oblast Vítkovice, a samosebou nezapomínám na foťáček. Polovina osádky jsou strojaři, tedy mají k železu blízko, otázka ale, kolik toho ze školních vědomostí za těch více než 30 let zapomněli. Přiznám se ... ještě dneska si vzpomenu na výrobu železa k maturitní otázce v ruštině, takovou jsme měli ruštinářku saň toužící mne nechat propadnout (ale musím přiznat, že jsem tehdy na ruštinu opravdu kašlal...Toľko němnogie druzija mogu skazať, što oni děržali v rukach nebalšoj kusok žeľeza...). No a ta druhá polovina, děvčata, mno, snad je to taky zaujme, ...a aspoň budou vědět, co je třeba udělat s hlínou nazvanou „ruda“, než vznikne taková motyka, nůž nebo blatník auta. A z vyhlídkové věže vysoké pece uvidíme krásně na celou Ostravu, kdysi černou, dnes však krásně zelenou. Odpoledne, to už u pivánka na přehradě na Bašce, jsme se shodli, že to bylo moc pěkné... . A návdavkem pak byla obhlídka dolu Hlubina, který dodával pro vítkovické pece koksovatelné uhlí. Takže tady jsou fotky.
Kategorie: rodina-přátelé
více  Zavřít popis alba 
  • 28.8.2015
  • 69 zobrazení
  • 0
  • 00
...Navštěvujeme Počúvadlianské jezero, projíždíme Žarnovicu, Bojnice, Rajec, Súlov, Bytču, v Turzovce jsme jako doma a na B. Kříži už doma jsme. Začíná dlouhatánský sjezdík do Nošovic, okořeněný půlhodinovou průtrží mračen. V Nošovicích si dáváme čajík s rumem a tiskneme si ruce a slibujeme si, že příště bude zase ... to byste rádi věděli která končina nám podlehne, že? A už vůbec nevzpomeneme (proto to píšu, ať si vzpomeneme), že nás ty prdele opravdu bolely, že se zlomilo jedno kolo, že se projel jeden plášť, že jsme jednu cikánskou vesnici měli strach projet, ale pamatujeme si, že bylo fajn, opravdu... Vlk
Kategorie: rodina-přátelé
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2015
  • 77 zobrazení
  • 0
  • 00

Nebyla nalezena žádná alba.

Adresa na Rajčeti

www.vlcek.rajce.idnes.cz

Aktivní od

17. července 2007

Pohlaví

neuvedeno

Datum narození

neuvedeno

Webová adresa

neuvedeno

Moji fanoušci na Rajčeti (sledují mě)

reklama