Název

Podzimní výletek na Smrk.

Popis

Snad po půl roce si obouvám pohorky, na záda (to ještě svěže, u vrcholu už ale trpím) vyhazuji přetěžkou krosnu naplněnou vším potřebným, abych vydržel přenocovat téměř na vrcholku Smrku a při tom nezmrznul, neumřel hlady a netrpěl žízní. Ranní Místek je ponořený do inverzní špíny, na nádraží se pro mlhu téměř nemůžeme s dalšími 12-ti spolubojovníky najít, ale rosnička slibuje krááásně, takže úsměv na líci nesmí chybět. Z Ostravice makáme (a se mnou 12 dalších, kteří slíbili odhánět ode mne medvědy a vlky) po červené k metě 1276. Na druhé nejvyšší hoře Moravskoslezských Beskyd si užíváme krásného podzimního odpoledne, kocháme se výhledy do okolí, popíjíme svařáček. Ne, na vrcholku hospůdka opravdu není, vše ze zdrojů vynesených na bolavých zádech organizátora akce, Karla. Před večerem sestupujeme kousek níže, na Hubertku. Rychle nasekat dřevo, zapálit oheň v kamnech, vybalit spacáky, uvařit kafíčko, pofoukat namožená ramena ...taky u ohně venku zvládáme opéct buřta a spálit červa ohnivými vodami všech značek. Já mezitím běžím zpět k vrcholu a pořizují snímky zapadajícího sluníčka, vždyť obrazový důkaz musí být. A večer, v příjemně vytopené místnůstce, vzpomínáme na historky ze společných i sólo cest uskutečněných v tomto roce a spřádáme plány na rok příští. Oči se klíží, svíčky dohořívají, venku hučí vítr. Ráno je větrno a lesem se honí mraky, v chatě se ale ještě život neprobudil. Beru do rukou foták a opět vybíhám kousek výše, protože kolem chaty je vysoký les a i kdyby nebyla mlha, tak tu stejně není vidět. Základnu pro focení si volím ještě před východem sluníčka (aspoň si to myslím – není ho vidět) v polomu mezi chatou a vrcholem a po každém stisknutí spouště měním stanoviště, to abych zmátl případné predátory lačnící po dobré snídani. Jasně že kecám, jaké by to byly obrázky z jednoho stanoviště... . Mraky se valí, někdy se objevuje modrá obloha, někdy sluníčko prosvítá řídkým mrakem a vytváří na obloze něco jako ohnivá koule nebo hořící mrak. Po téměř hodinovém pobíhání sem a tam a čekání na ten správný okamžik mačkání spouště sestupuji k chatě, ohřívám se u kamen a snídám, pak kafíčko, nějaká ta historka, sranda, pulečka ... však to znáte. V poledne zvon udeřil a my opouštíme chatu a sestupujeme do nejrozlehlejší obce v Moravskoslezském kraji. Za námi je zase jeden krásně strávený víkendek.

Kategorie a štítky

Nastavení