Název

Cyklo 2017 „Poznej svou rodnou hroudu“ (část 2.)

Popis

Včerejším dnem jsme se přehoupli do druhé půle našeho cestování. Pět uplynulých dnů v sedle kola je cítit, svaly na nohou v železo tuhnou, i když zatím nebyly žádné kopečky – tedy ne takové, na jaké jsme byli zvyklí z minulých treků. Ale „vo to gou“, vždyť tento ročník je o poznávání a pohodičce. Dnešním dnem se taky začínáme pomaloučku přibližovat k domovu. Pokračujeme na severovýchod do Loun, pak se loučíme s chmelnicemi (s tím, že víme, že chmelu se urodilo dost a piva nepochybí....) a vjíždíme do Českého středohoří, s rozlohou téměř 1300 km čtverečních, které vznikly před téměř 5ti miliony lety díky sopečné činnosti, proto cca 65% hornin tvoří břidlice. Přes Milešov dále pokračujeme do Třebenic, kde se ukládáme k spánku. Další den se definitivně točíme na východ. A začíná neskutečná rovina povodí Labe, jen tu a tam zpestřená „kopečkem krtčí hlíny“. Nesmíme se nezastavit v Terezíně i ve vodáckém a veslařském areálu v Račicích, kde za pár dní vypukne mistrovství světa (bude se zlatit?). V Mělníku opět spíme 2x. Abychom mohli jeden den věnovat poznání Kokořínska, okolí Máchova jezera a Bezdězu. Zvláště Kokořínsko v nás zanechalo krásné vzpomínky, jízda mezi skalami ponořenými v hlubokých lesích byla lahůdka. Poslední den vyrážíme z Mělníka přes Vrázovou vyhlídku - kousek pod námi je soutok Labe a Vltavy, Vrázova vyhlídka je jediný kopeček dnešní etapy, pak byly kopečky jen přes mosty. Kopírujeme tok Vltavy, cyklostezka č. 2 vede přes Veltrusy a Kralupy n.V. až do ... abychom naší cestu po 9ti dnech a asi 730 km zakončili v Praze na hlaváku. A abychom nepodváděli, vrchařské prémie na 837 m vysokou Milešovku (tzv. Hromová hora, udeří tam prý nejvíce blesků na území Česka, prvenství má i jako největrněší hora) a Říp (Co Mohamedu Mekka, to Čechu Říp) byly povinné a výzvou zároveň. Zkrátka, kdo nebyl na kole na Řípu jakoby nebyl. Musím poznamenat, že celou cestu jsme neměli žádnou mimořádnou událost, snad jen tři defekty (nepočítám při vjezdu do Prahy, bo tam Petr píchal ostošest, asi přejel ježka, ani na pivánko neměl čas), nepršelo, teplota na cestování příjemná a navigace „Pavel Géčko“ fungovala bezchybně. Cukrlátkem pak byl návrat zdravého jádra „beskydských divočáků“ -tři bikerů – domů, Ti si prodloužili trasu na kole o 3 dny a 400 km a dojeli až do frýdecko-místeckého cíle „U žida“, vzdáleného od startovní čáry 1135 km. A zhodnocení? Tož, takový pěkný, opravdu pěkný výletek to byl.

Kategorie a štítky

Nastavení